Propast
Já padám níž a níž,
ty se za mnou ohlížíš.
Já padám hluboko, ty odcházíš.
S jinau se tam někde procházíš.
Nepodáš mi ruku, jenom se díváš.
Nudou nade mnou jen zíváš.
Nepodáš mi ruku, abys mi pomohl.
Co by ti udělalo kdyby ses přemohl?
Padám níž, můj čas se krátí,
já přestala jsem doufat,
že všechno se zas vrátí.
Já padám a ty stojíš nad propastí.
Když v tom ti v hlavě zachrastí.
a ty víš, že už je pozdě,
máš mě rád, ale jsi v hrozbě.
Je pozdě a já ležím na dně jámi,
na dně velké propasti.
Já chytla jsem se do pasti.
Je pozdě a ty to víš, nahlas naráz promluvíš:
,,Udělal jsem chyby, chci tě zpět.´´
Najednou zhroutil se ti svět.
Je po mě, je to kruté,
v hlavě to máš teďka hnusté.
K propasti chodíš den co den,
v duchu si žiješ ten náš sen.
Vidíš mě dole, na dně velké jámi
a lituješ dne kdy měls rád ji.