Smrt
Když je ti chladno a svírá tě křeč,
když je ti blbě a ztratil jsi řeč.
Příjde k tobě a rukou tě pohladí.
Rukou studenou, jak v zimě zábradlí.
Vidíš jen tunel a nakonci světlo,
hlasíté hřmění už všechno smetlo.
Skončíš v temnotě,
budeš ležet sám v hrobce nehnutě.
Je pozdě se omluvit.
Natož tak o svobodě si se smrtí promluvit.
V tuhle chvíly nechceš být sám,
dal bys přednost dětským hrám.
Přišla pro tebe s kosou v dlani,
je to SMRT, ta stará paní.
krásná basnička:)